Vesele a s humorem

Po důchodové reformě v ČR, r. 2080 - možná i dřív.
 
Jedu z práce, je mi 73 let. Musím vlakem, protože jsem o řidičák přišel jako zdravotně nezpůsobilý. Poté, co mi ve vlaku štípne lístek průvodčí s berlemi, vystupuji. Vystupuji velice opatrně. Mám totiž jen jedno oko.
 
To pravé mně vypíchl 70-ti letý oční chirurg při odstraňování šedého  zákalu, když se mu třásly ruce, protože měl Parkinsonovu nemoc. Z lokomotivy vytahují strojvedoucího na invalidním vozíku. Procházím nádražní halou, kterou hlídá hrbatý policista podpírán dvěma hluchými kolegy. Vycházím ven a jdu na tramvaj. Řidička žádá cestující, aby jí řekli, kde má zastavit, protože trpí ztrátou paměti. Vystupuji a mám hlad, v restauraci mi číšník oznamuje, že jídlo dostanu, jakmile se podaří dostat kuchaře z komatu. Objednávám si pivo, ale číšník kvůli třesu rukou půlku vylije, než dojde k mému stolu. Chci zaplatit, ale číšník nerozezná stovku od tisícovky! Jdu domů. Mé děti ve věku 48 a 50 let se mě ptají, jestli bych jim nepomohl najít nějakou práci? Ne, děti moje, na to jste ještě příliš mladí. Večer jdu do Národního divadla na Labutí jezero.
 
Představení je hned v prvním dějství zrušeno, protože 68-mi letá baletka, představitelka hlavní role, padá a láme si krček kyčelního kloubu. Vracím se domů. Odložím obě protézy. Pustím televizi a sleduji celostátní oslavy narozenin prezidenta a generálního tajemníka ÚV TOP 09 M. Kalouska, který se k naší radosti v plné síle, zdraví a svěžesti dožívá 120 let.

Na ranní procházce Kalousek náhle zakopl a upadl. Ukázalo se, že to byla mrtvice. A protože podle hesla "Zdraví není byznys" neměla blízká nemocnice dostatek personálu, tak zemřel.
 

Záhy stál před nebeskou branou a Svatý Petr ho přivítal:  "Vítej na Nebesích, ale dříve, než se tu usadíš  tak se  zdá, že tu máme malý problém. Málokdy tu máme špičky  TOP 09 a tak si nejsme tak úplně jistí, co s nimi."
 

 "To není žádný problém, prostě mě pusťte dál,  jsem dobrý křesťan, jsem věřící" říká Kalousek. "Já bych tě rád pustil dál, ale mám pokyny  přímo od Boha. Říká, že od zavedení nové reformy „ LEPŠÍ BUDOUCNOST“ musíš strávit jeden den v Pekle a jeden den v Nebi. Potom si sám vybereš, kde chceš strávit Věčnost."
 

 "Ale já už jsem se rozhodl. Chci do Nebe (!), naléhá Kalousek." "Lituji, ale taková jsou pravidla", odpověděl Petr.
 

Odvedl Kalouska k výtahu a jeli dolů do pekla. Brána Pekel se otevřela a Kalousek se ocitl na krásné zelené louce. Připadal si tam jako v Ráji. Zelená tráva, slunce svítí, ale není moc horko. Vane mírný vlahý větřík. Všude jsou malé hospody s pivem, párky a ovarem, která jsou stíněné šumícími stromy. Všude postávají slavní konzervativní politikové, sama „Tečerová“ ho vítá. Pod kaštanem sedí hodně známých tváří.  Na louku dopadají parašutisté otec a syn Kašákovi. Všichni se procházejí, hrají kuželky a fotbálek. K obědu si dávají  bifteky, grilovaná prasátka, šampáňo a plzeň. Jenom kníže Karel jeho příchod zaspal.
 

Sám ďábel  přinesl Kalouskovi sklenici oroseného piva a  kotletku. "Dej si jedno, Mirdo!" "Ne, slíbil jsem, že už nebudu pít a budu hubnout", odmítá Kalousek.  "Tohle je peklo, synku. Tady můžeš jíst a pít co chceš a neuškodí ti to spíš prospěje."
 

Miroslav si tedy zavdá a zjistí, že se mu ďábel líbí, že je to fajn chlapík, který umí vyprávět peprné vtipy a provádět ostatním kanadské žertíky. Prostě přesně to, co mají v topce rádi.  Jako jsou třeba jejich vtípky v podobě  smlouvy  s občany, slib boje proti korupci, vysokých platů, snížení nezaměstnanosti, vtip se zvýšením dostupnosti a kvality zdravotní péče  pomocí privatizace nemocnic (to by byl vývar)  a vtipné skutky v podobě zavedení poplatků  i důchodcům a kojencům, snížení mateřské,  prosazení netransparentního odměňování  ústavních činitelů, promlčení přestupků po roce, žádný boj s  daňovými úniky zbohatlíků a co nejmenší daň pro milionáře. A  nakonec slib,  že už víc nebudeme krást, (jen tolik co  doposud).
 

Všichni si to skvěle užívají a dřív než si  to Kalousek uvědomí  je den pryč. Všichni se s ním bouřlivě loučí  a  mávají mu, když nastupuje do výtahu.  Když se dveře výtahu znovu otevřou, je zase u bran Ráje a svatý Petr na něj čeká. "Tak a teď je čas na návštěvu Ráje", a otvírá  mu bránu.
 

Dalších 24 hodin je Miroslav donucen trávit čas s partou čestných, vychovaných lidí, kteří mají rádi společnost, mluví o jiných věcech než o jídle, o  penězích  a chovají  se k sobě slušně a uctivě. Žádné hrubé vtipy  nebo kanadské žertíky. Nejsou tam ani žádné  hospůdky a  i když je jídlo dobré, bifteky a ovárek to  není. A všichni jsou chudí. Není tam nikdo, koho by  znal.  A navíc se k němu nikdo nechová jako k  důležité osobě. "No tohle, na něco takového mě Klaus s Šalgovičem  nepřipravili. Ani Langer s Nečasem se o tom nezmiňovali,"  říká si Kalousek.
 

Den skončil a svatý Petr se vrátil. "Tak strávil jsi den v Pekle a den v Nebi. Teď si vyber, kde strávíš věčnost." Ale Mirda, jak je u něj zvykem, dlouho nepřemýšlí a rozhoduje se: " Nikdy jsem si nemyslel, že  tohle řeknu - víš Nebe bylo krásné, a tak..., ale já si opravdu myslím, že patřím k přátelům do Pekla. Odpusťte mi, ale na můj vkus jsem si tu připadal jako kokot."
 

Tak ho Petr odvede k výtahu a on jede stále dolů až do Pekla. Dveře výtahu se otvírají a on se ocitá uprostřed pustiny pokryté odpadky a toxickým odpadem. Vypadá to jako poušť, ale je to ještě  horší. Asi jako doly pod Krušnými horami. Je vyděšen, když vidí své přátele, oblečené v cárech, jak jsou přikováni k řetězu a sbírají do plastových pytlů odpadky při silnici. Sténají a vzdychají v bolestech, tváře a ruce zčernalé špínou. Kníže si stěžuje na nespavost.

Ďábel přijde ke Kalouskovi  a dá mu ruku kolem ramen, ten se otřese a říká: „Já tomu nerozumím, byl jsem tu včera, všude sluníčko, travička zelená, pivo teklo proudem. Jen jsme  se tak poflakovali a bylo to skvělé. A teď je tady  pustina, všude jenom nepořádek a každý vypadá zbědovaně."
 

Ďábel se na něj podívá, mazaně se usměje a řekne: "Jo holenku, včera to byla volební kampaň, dnes už sis nás zvolil!"

Pán Bůh si povolá Obamu, Medveděva a Klause a po jednom si je volá k  sobě do pracovny.

První vyjde Obama, ostatní se na něj sesypou a ptají se co a jak - Obama, viditelně bledý, říká: "Chtěl po mně, abych ukončil všechny války, které vedem, jinak stiskne takový zelený tlačítko a Amerika přestane existovat... Vůbec nevím, co s tím mám dělat..."

Druhý jde Medveděv. Podobná situace. "Chtěl po mně odstavit komunisty  od moci v celém Rusku... jinak zelené tlačítko....vůbec nevím co s tím.

Třetí jde Klaus. Vyjde ven, potutelný úsměv. "Chtěl po mně, aby se v  Čechách přestalo krást...." sáhne do kapsy: "Tak tady je to tlačítko."

Reforma zdravotnictví.....

.......a takhle dopadneme po ní.